IN OUR HANDS

Co všechno máme ve svých rukou? Od něhy skryté v láskyplném objetí přes zasazení květiny do hlíny až po mocenská gesta jsou to právě ruce, jež převádějí lidské myšlenky v činy a inspiraci v díla. V prstech a dlaních se nám tak skýtá moc ovlivňovat a měnit stav věcí, své okolí a dokonce i svět. Do jaké podoby jej ale skutečně měníme?

Inscenace In Our Hands je oslavou neverbální komunikace jako klíče k porozumění světu i sobě samým. V dynamickém spojení fyzického divadla, akrobacie, parkouru a živé hudby se diváci vydávají na cestu, kde se každé gesto stává poselstvím a příležitostí k novému pohledu na to, co máme skutečně ve svých rukou.

Premiéry 12. a 13. prosince 2024 na Nové scéně Národního divadla

Dramaturgyně Hana Strejčková o inscenaci

Multižánrová inscenace In Our Hands kombinuje fyzické divadlo, akrobacii, tanec a parkour s živou hudbou a multimédii. Tvůrci sledovali tři inspirativní tematické linie: kulturní dědictví, princip změny a lidské ruce jako jeden z jejích možných nástrojů. Jeviště Nové scény se tak promění v prostor, kde si hlavní roli přisvojila akce a reakce či příčina a důsledek.

In Our Hands shromažďuje na první pohled nesouvisející prvky, které ale na sebe svými projevy přímo navazují a tvoří tak pilíře pro zmíněnou trojici tematických rovin. Divák se setká s příběhy a situacemi, které jsou kombinací prostředků nonverbálního divadla s navzájem se prolínajícími pohybovými a hudebně obrazotvornými akcemi. Paradoxně jedinou konstantou je zde právě změna jako nikdy nekončící řada vztahových rovnic: akce-reakce, příčina-důsledek, gesto a porozumění, nahodilost a znovu převzetí kontroly.

Na repertoár Laterny magiky přichází titul, jenž si od počátku kladl za cíl být divadlem, v němž se propojí národní a globální, inovativní a tradiční, vysoké i nízké.

Na scénu s In Our Hands vstoupila spolupráce mezinárodního rozsahu, která zve umělce i diváky na společnou cestu, na níž se všichni ocitneme tváří tvář situaci, nutnosti jednat čili změně. A je na nás všech, zda přiložíme ruku k dílu, necháme si čas protéct mezi prsty, anebo naše dlaně vyšleme vstříc nebi, aby zachytily ba i jednu kapku, která může pomoci růst, nebo zastavit průtrž.

Jan Burian, generální ředitel Národního divadla o inscenaci

Inscenací In Our Hands se Laterna magika vrací ke spolupráci s renomovanými zahraničními tvůrci. Do českého prostředí tak přináší aktuální trendy světového multižánrového divadla.

Radim Vizváry, umělecký šéf Laterny magiky o inscenaci

Nonverbální multižánrové divadlo kladoucí důraz na experimentálnost. To je směr, kterým Laterna magika novou premiérou vykračuje. Činí tak ve spolupráci s australským režisérem a choreografem Darcym Grantem, který svou autorskou inscenací přináší na první scénu několik stylů nonverbálního divadla a výrazně tak obohacuje její uměleckou rozmanitost. Akrobacie a fyzické divadlo jsou na jevišti doplněny ještě o parkour, živě interpretovanou hudbu a multimédia. Jsem velice rád, že můžeme představit novou poetiku Laterny magiky, jejíž jedinečnost zasazujeme do kontextu současného performativního umění.

Režisér a choreograf Darcy Grant o inscenaci

Co bylo výchozím bodem připravované inscenace?

Takovou hlavní otázkou je, jakou moc nad světem máme – ať už jako jednotlivci, jako společenství, na politické nebo globální úrovni. Nakolik máme možnost věci měnit? V posledních pár měsících jsme (s dramaturgyní Hanou Strejčkovou, pozn. red.) mluvili o dvou filozofických náhledech. Ten první zní, že změna je to jediné stálé. Ten druhý, že žádná změna neexistuje, protože všechno se mění v jednom kuse, je to nekonečný proces. No a jak se lidé se změnou vyrovnávají? Nakolik můžeme svět kolem nás změnit? Něco způsobit, něco ovlivnit a tím vyprávět příběh? A další podstatná otázka je, co jsme historicky zdědili a co si s tím počneme. Co je součástí nás, našich rukou, a co v těch rukou držíme? A jak moc můžeme ovlivnit to, co se nám děje?

Do jakého světa diváky pozvete?

Doufám, že nám naše práce umožní vstoupit s diváky do prostoru, kde si budeme moci svobodně klást a prožívat výše vyřčené otázky. To znamená, že neplánujeme jen „něco“ představovat, ale pokusíme se navodit prostor otevřený sdílení. Doba, kdy jen sedíte v hledišti a necháváte před sebou hrát něco, co je odtržené od vaší zkušenosti, už snad konečně pomíjí.

Komu je inscenace určena? Koho by ráda oslovila?

Řekl bych, že je pro všechny, kdo budou ochotní vstoupit do našeho světa s otevřenou myslí. Stává se, že se divadlo odehrává v uzavřené komunitě, že v hledišti poznáváte další tanečníky, herce, profesionály. Mě vážně zajímá třeba jak oslovit chlápka z místního obchodu s nářadím – obecně jak takovýmto lidem přinést kulturní zážitek. Myslím, že divadelníci ztratili schopnost vyjádřit, čím je jejich práce relevantní pro nejširší veřejnost. Naše fanouškovská základna se zmenšuje. Lidi mají chytré telefony a divadelní tvorba se stává marginálním ostrůvkem. Existuje jistě způsob, jak komunikovat s diváky přímějším a hlubším způsobem, ale musíme začít od začátku – ptát se, proč to děláme a pro koho.

Jste po dvou dekádách první zahraniční režisér, který tvoří pro Laternu magiku. Jaký je váš vztah ke scénografické tvorbě Josefa Svobody?

K jeho jménu cítím velkou úctu. Když jsem studoval, byl pro mě ohromným vzorem. Cítím nesmírnou zodpovědnost, čest a pokoru, že můžu jít po cestě, po které kdysi kráčel i on.

A když jsme u Laterny magiky, co je podle vás v současném divadle „magické“?

Dnes něco jiného než dřív. Nejsem si úplně jistý, jestli vím, co přesně to je, ale vím určitě, že dneska už ta magie není přímočará. Už není tak snadné ospravedlnit na divadle použití projekcí a filmových záběrů. Dneska se musíme neustále ptát, jak kouzlit s jednoduchými prvky, jak se dotknout podstaty života, a přitom nesmíme zapomenout, že je pouhou iluzí. Pokud se nám podaří vyvolat v člověku pocit úžasu nad tím, jak je divadlo zvláštní místo, uspěli jsme.

foto: Adéla Vosičková